1. Olympijská zařízení-2004, (Atény, Řecko)
Není divu, že ve vlasti olympijských her - v řeckém hlavním městě Athénách - opravdu chtěli pořádat grandiózní sportovní soutěž, stejně jako před tisíci lety. Zpočátku se plánovalo uspořádat výroční letní olympijské hry v roce 1996, ale poté byla vybrána americká Atlanta. Hry z roku 2004 však již byly dány Athénám. Bezprostředně po přijetí rozhodnutí byla zahájena aktivní stavební kampaň na výstavbu sportovních a infrastrukturních zařízení a také olympijské vesnice.
Podle různých informací řecká vláda na stavbu vynaložila od 9 do 16 miliard eur. Právě se ukázalo, že grandiózní zázemí po hrách nebylo potřeba: v Aténách nebyla po sportovních komplexech tak velká poptávka. Roční náklady na údržbu bývalé olympijské infrastruktury byly navíc v průměru 500 milionů eur ročně a tady a několik let po hrách v Řecku přišla nejtěžší ekonomická situace krize. Olympijský komplex v Aténách byl nakonec opuštěn.
Objekty, které nikdo nepotřebuje, jsou dnes v upřímně depresivním stavu: centrum soutěže veslování, ve kterém je stále voda, se stalo zatuchlou bažinou a živnou půdou pro sání krve hmyzu. Stejný osud potkal i koupaliště. Stadiony jsou zarostlé a olympijská vesnice se pomalu mění v ruiny.
Zajímavý fakt: Athény nejsou jediným příkladem tohoto postoje vůči bývalým olympijským sportům. Stejný smutný trend potkal komplexy v Rio de Janeiru a Pekingu. V Soči není situace tak depresivní: stále se však snaží udržet většinu budov ve správném stavu poptávka po zimních sportech v letovisku je nízká, a proto se pomalu objevují bývalé skokanské můstky nebo bobové dráhy pustina.
2. Opuštěné jaderné elektrárny
Stejně jako v případě olympijských závodů je v rozlehlosti planety dost opuštěných jaderných elektráren. Na post-sovětském území jsou nejznámější nedokončené krymské, baškirské nebo tatarské jaderné elektrárny. V Evropě stále existují stanice duchů v Rakousku (Zwentendorf) a Španělsku (Lemoniz). V Americe se nachází spousta opuštěných jaderných elektráren - například Belfonte, Cherokee nebo Marble Hill.
Důvodem pro takový počet nedostavěných jaderných elektráren byly procesy ve společnosti, které postupně vnímaly využívání jaderné energie stále méně pozitivně. Je pravda, že se to stalo nerovnoměrně a v různých časech. Takže po incidentu v jaderné elektrárně Three Mile Island začali být na Západě rozčarováni z jaderné energie. Po černobylské katastrofě se ale celý svět otočil zády k jaderným reakcím. Tehdy každý pochopil, jaký druh hrozby lidstvo představuje, bezstarostně se odkazoval na mírumilovný atom.
Tlak začal od ekologů a jen znepokojené části společnosti, stále více pozornosti bylo věnováno konceptům vytváření alternativních zdrojů energie, které jsou také šetrné k životnímu prostředí. Proto bylo od konce osmdesátých let minulého století zmrazeno mnoho atomových struktur a dokonce i prakticky hotové objekty se ukázaly být nepotřebné buď pro lidi, nebo pro stát.
3. Město galicijské kultury (Santiago de Compostela, Španělsko)
Ke konci dvacátého století oznámil parlament španělské Haliče zahájení projektové soutěže na vytvoření města Galicie - Cidade da Cultura de Galicia. Poté vítězství získal projekt architekta Petera Eisenmana. Jako místo stavby byl vybrán kopec Monte Gaias a po několika letech se tam objevily zajímavé stavby, které připomínají jak skály, tak schránky měkkýšů. Měly v nich být koncertní sály, galerie, muzea, knihovna a archiv.
Stavba, která trvala téměř deset let, se ukázala být dvakrát dražší než původně a poté byla na příkaz regionální vlády zcela zmrazena. Bylo postaveno celkem šest budov, ale dvě z nich nebyly nikdy dokončeny. Dokončené objekty se navzdory výpočtům vývojáře ukázaly jako nepotřebné, protože jim společnost nevěnovala náležitou pozornost. Neobvyklé struktury jsou proto stále prázdné, což je smutná připomínka irelevantního kulturního projektu.
4. Ryugyong Hotel (Pchjongjang, KLDR)
Jedním z nejznámějších rysů totalitních režimů je vytváření megaprojektů, které by se staly symboly velikosti jejich vlády. Proto v roce 1987 severokorejské vedení pod vedením prezidenta Kim Il Sunga oznámilo zahájení stavby nejvyšší budovy státu - hotelu Ryugyun. Bylo plánováno, že 105 podlaží se vejde do konstrukce o výšce 330 metrů. Úžasný je také počet pokojů: podle různých zdrojů zde mělo fungovat od 3 000 do 7 700 bytů.
Stavbu grandiózního hotelu dokončil Světový festival mládeže a studentů v roce 1989. Problémy s dodávkami materiálů však tento proces zpomalily: hlavní stavby byly dokončeny až v roce 1992. Ale po výstavbě se na celé desetiletí a půl úplně zastavil. Důvodem zmrazení projektu bylo hospodářská krize, a proto se rámec „Ryugyonu“ na mnoho let stal symbolem nenaplněných nadějí KLDR.
Stavba byla nicméně v roce 2008 obnovena a po dalších třech letech byla fasáda zcela pokryta sklem. Současně bylo stanoveno datum otevření hotelového komplexu - 2013. Tady je jen grandiózní událost, která se nekonala. A odborníci z celého světa jsou k budoucnosti budovy skeptičtí: mnozí například věří, že hotel vůbec neotevřou, a pokud k tomu dojde, je nepravděpodobné, že by to dokázalo naplnit hosty alespoň z poloviny.
5. Letiště Mirabel (Montreal, Kanada)
Plány na výstavbu nového letiště pro druhé největší kanadské město Montreal byly poprvé oznámeny již v roce 1967. Předložený koncept byl docela působivý: největší letištní plocha na planetě - 40 000 hektarů, odhadovaná osobní doprava - v průměru 50 milionů lidí ročně. Součástí komplexu měla být také vlastní infrastruktura, kterou představuje vysokorychlostní železniční trať, jednokolejka, obyčejná dálnice a také hotelový komplex. Na samotném letišti se mělo objevit šest terminálů, šest přistávacích drah, včetně přistávací dráhy pro příjem nadzvukových letadel a mnoho dalšího.
Zpočátku šlo vše aktivně a velmi slibně: první etapa letiště byla uvedena do provozu v roce 1975. Pak ale začaly problémy. Teprve během stavby vyšlo najevo, že vývojáři projektu nesprávně naplánovali umístění dopravních toků. Kromě toho byl zaznamenán celkový pokles ekonomické přitažlivosti Montrealu. Letiště Mirabell proto místo plánovaných 50 milionů prošlo jen tři miliony cestujících ročně.
>>>>Nápady na život | NOVATE.RU<<<<
Zmrazil se však nejen další vývoj: v roce 2004 letiště kvůli nerentabilnosti přestalo obsluhovat pravidelné komerční lety. Ačkoli struktura a infrastruktura nebyly opuštěny okamžitě. Podle redakce Novate.ru tedy začaly závody na prostorných drahách. Budova terminálu se ale kupodivu proměnila ve filmový set. Tato situace trvala deset let a v roce 2014 bylo rozhodnuto o demontáži budovy terminálu, protože na její údržbu bylo vynaloženo příliš mnoho peněz a nebyla vůbec zisková.
Kromě tématu: jakmile člověk opustí činy svých rukou, živel je vždy převezme - 20 fotografických příkladů vítězství přírody nad civilizací
Zdroj: https://novate.ru/blogs/210321/58267/
TO JE ZAJÍMAVÉ:
1. Nagant: proč ho ruští a sovětští důstojníci neměli rádi
2. Pistole Lerker a Kuppini: proč byla zakázána úspěšná zbraň pro sebeobranu
3. Proč mají tanky housenkové prsty směřující dovnitř a traktory ven? (video)