Na vrcholu své moci Římská říše ve skutečnosti vlastnila polovinu tehdejšího civilizovaného a známého světa. Kmeny, národy, státy se před ní skláněly. Co Římané nikdy nezahrnuli, byly země Magna Germania. Vylámala si zuby proti vzpurným Němcům jedna z největších říší v dějinách lidstva? Zkusme na to přijít.
Především stojí za to pochopit, co byl Řím na konci 1. století našeho letopočtu a co bylo v té chvíli Německo. Německo je „divoké pole“ obývané rozptýlenými kmeny, které jsou na úrovni kmenového společenství. Němci většinou žili ve vesnicích od několika desítek až po několik stovek lidí. Řím je univerzální, vysoce organizovaná otrokářská říše s jednotným politickým systémem a protoregulární armádou.
Římská expanze nikdy neprobíhala podle zásady: „Dobyjme tam ty domorodce. za co? A jen tak!" Vzhledem k tomu, že Řím byl otrokářskou říší, zajímal se především o hustě osídlené oblasti, aby zajal otroky během vojenských kampaní. Řím zůstával dlouho jen na těch místech, kde bylo možné něco vzít, kde byly cenné zdroje nebo území vhodná pro zemědělství a také kudy procházely nejdůležitější obchodní cesty.
Podívejme se na hlavní římské kampaně v historii Republiky a Impéria. Válka s Kartágem a severoafrickými národy byla vedena o kontrolu nad námořními obchodními cestami. Válka s řeckými státy byla vedena ze stejných důvodů. Římané odešli do Španělska pro otroky a kovy. Do Galie ze stejných důvodů a také kvůli dobytí nových zemí pro římskou kolonizaci. Dobytí Británie bylo způsobeno především bohatými nalezišti cínu a mědi na ostrovech a pro století svého pobytu se Římanům podařilo z koster vypumpovat téměř veškerý povrchový kov výskyt.
Egypt byl zajat kvůli zemědělským územím, zlatým dolům na jihu údolí Nilu a obchodním cestám s východem, včetně Indie a Číny. Druhý důvod hrál nedůležitou roli při dobývání Judeje a části Blízkého východu. Ale z nějakého důvodu po Nilu ke kmenům černých Núbijců, kde není nic jiného než divoši a krokodýli, se ve své době Římané ani Egypťané nevydali.
Totéž se stalo se zeměmi Němců. Co se mělo vzít lidem, kteří žijí v neprostupných lesích a o prázdninách (no, tedy na válku) si potírají nahá těla medvědími výkaly? A není to vtip. Samozřejmě, že Římané šli do Germánie více než jednou. Ale úkol pokusit se dobýt tato území v širokém slova smyslu nikdy nebyl. Julius Caesar byl jedním z prvních, kdo „šel“ do Německa, když tam uspořádal tradiční římský masakr, aby zastrašil místní kmeny. Ve skutečnosti tam většina římských vojevůdců šla s tímto úkolem: zařídit krvavý teror, aby Germány ani nenapadlo vylézt na neřímské území. Je důležité pochopit, že Římané byli samozřejmě „krvaví psi“, pouze Germáni za to zcela stáli „civilizovali“ sousedy a dělali to samé – pravidelné nájezdy na římské území s cílem zajmout otroky a loupeže.
Proto bylo třeba kmeny zastrašit a uvést do podřízených vztahů. Germáni platili Římanům tribut, většinou přírodní produkty, a také dodávali vojáky pro římské legie jako pomocníky – spojenecké válečníky. O kolonizaci a romanizaci německých zemí se nemluvilo: tehdy to byly většinou velmi chudé a skrovné země. území "Magna Germania" leželo neprostupné lesy, bylo v římském měřítku věnovat se tam zemědělství nemožné. I kdyby Římané vykáceli lesy tím, že tam nahnali desítky tisíc otroků, kvůli klimatu by se Německo nemohlo stát efektivním agrárním regionem s tehdejším zemědělstvím. Naprosto nerentabilní investice sil a zdrojů, když máte sýpky impéria jako Španělsko, Itálie, Sicílie, Afrika (moderní Tunisko) a Egypt.
Germáni se samozřejmě čas od času vzbouřili proti římské nadvládě: odmítali platit tribut, podnikali nájezdy a útočili na pohraniční tábory legií. Nejslavnějším vystoupením Němců byl samozřejmě masakr v Teutoburském lese, kdy konfederace germánských kmenů a německá auxilia, která přešla na jejich stranu, porazila 3 římské legie pochodující během několika dní bitvy. Když už ale mluvíme o bitvě v Teutoburgu, mnozí zapomínají na to, že o několik let později Římané vyslali novou trestnou výpravu do Magna Germania a Germány porazili. Člověk by si přitom neměl myslet, že se povstání účastnili všichni Němci. Mnoho kmenů buď zůstalo stranou, nebo spěchalo, aby se s Římany co nejrychleji spřátelilo, čímž označovaly jejich nevinnost, protože dobře věděly, co bude říše dělat dál.
Bylo by také chybou se domnívat, že vše ve vztazích mezi Římany a Germány bylo založeno pouze na teroru: Němci se slabou vůlí se třásli před říší a jen pár upřímně odražených vůdců se o něco pokusilo dělat. Německo bylo pro Římany v celé historii problémem. Protože nešlo o jediný stát, se kterým by se dalo souhlasit, ale o rozptyl kmenů a klanů. Někdo se dal zastrašit, ale k někomu se trestné výpravy ani nedostaly. Někteří neustále přepadali Římany bez ohledu na to, jiní s Římany aktivně obchodovali. A co je nejdůležitější, Římané aktivně cvičili uplácení vůdců, aby se mezi sebou buď rvali, nebo alespoň nenarušovali hranici. Za tímto účelem v Itálii dokonce fungovaly speciální klenotnické dílny „barbariacarii“, které vyráběly šperky speciálně pro dary Němcům: velmi světlé, barevné, „cikánské“ výrobky. Sami Římané toto nenosili. Obecně byl vztah mezi říší a kmeny různorodý a složitý.
>>>>Nápady pro život | NOVATE.RU<<<<
Na závěr je důležité pochopit jednu věc: když to Římané skutečně potřebovali, dosáhli, co to stálo, a bez ohledu na to, kolik legií to stálo. Nejnázornějším příkladem je v tomto ohledu Judea, přes kterou probíhal obchod s Východem včetně Indie a Číny. Zpočátku byla Judea římským protektorátem. Kvůli vnitropolitické nestabilitě židovského státu však Řím nad tímto regionem neustále ztrácel kontrolu. V určitém okamžiku Římané jednoduše dobyli Judeu a zařadili ji do svého složení. Židé se vzbouřili, vyvraždili římské legie, osvobodili jejich města. A jak to všechno pokaždé a nakonec skončilo?
A to samé jako vždy: impérium s mnohem větší ekonomickou silou a prakticky neomezeným mobilizačním potenciálem relativně malého království Blízkého východu prostě strávilo všechny rebely a ty, kteří nesouhlasili s exportem "římské demokracie" v podobě legií 4,5 tisíce zla muži. A nakonec místo Chrámu zůstala jen Zeď nářků a všude byly pověšené sochy císaře, Jupiter a fialové standarty s „S.P.Q.R“. Pokud si na někom vylámala zuby Římská říše, tak to rozhodně nebyli rozprášení Germáni, ale Parthia, ze které se později stala Sásánovská říše nebo Druhá perská říše. Ale to je úplně jiný příběh.
V pokračování tématu si přečtěte o proč ve starověkém Římě do cest byly vloženy tajemné bílé oblázky.
Zdroj: https://novate.ru/blogs/161021/60898/