V rozlehlosti Ruska je mnoho zajímavých míst. Bohužel, většina z nich je dnes v mimořádně smutném stavu. Deindustrializace země dělá své. V celé zemi přestávají existovat celá města. Jedním městem je Igarka, první ruské město postavené na permafrostu. Proč byl postaven a co dalšího je pozoruhodné?
Řeka Igarka je jedním z levých přítoků řeky Jenisej. Poprvé byla Igarka umístěna na ruské mapy v dobách Ruské říše v roce 1733 za vlády císařovny Anny Ioannovny. V budoucnu tato místa nebyla až do 20. století nijak využívána. Ve 20. letech 20. století se sovětské vedení začalo zajímat o vyhlídky na těžbu a splavování dřeva podél Jeniseje. K tomu byl v roce 1929 na levém břehu řeky postaven nový přístav a s ním i osada pro přepravu dřeva. Nové město bylo pojmenováno po stejném přítoku Jeniseje – Igarce. V historii Ruska se tak objevilo první skutečné město postavené na permafrostu.
Stejně jako mnoho jiných mladých sovětských osad, Igarka vznikla na úkor dvou hlavních kategorií obyvatelstva. Nejprve byli do těchto míst posíláni různí vězni: kriminální, političtí, váleční zločinci. Mnoho z nich následně zůstalo žít v Igarce, usadili se na nových místech a vytvořili nové rodiny. Za druhé, značná část obyvatel Igarky se zformovala na úkor civilních pracovníků, kteří odcházeli na stavby socialismu jak z ideologických důvodů, tak z touhy vydělat peníze. V roce 1931 žilo v Igarce jen 3000 lidí. Do roku 1939 zde žilo 23 600 lidí. Do roku 1959 počet obyvatel klesl na 14,3 tisíce, ale v roce 1989 zde žilo již 18,8 tisíce lidí.
V roce 1962 se v Igarce stala hrozná tragédie – obrovský požár město téměř úplně zničil, což nezabránilo sovětským občanům v jeho obnově. Srdcem města byla samozřejmě Igarského pila a překladiště. V 70. letech společnost dodávala až 1,5 milionu metrů krychlových řeziva ročně. Kombajn byl zásobován 4 pilami rozmístěnými po okrese. Jak asi tušíte, podniky přestaly pracovat po rozpadu Sovětského svazu, což mělo nejnegativnější dopad na život města a jeho obyvatel. Takže v roce 2020 žilo v Igarce o něco více než 4 tisíce lidí.
>>>>Nápady pro život | NOVATE.RU<<<<
Sovětská vláda měla s Igarkou největší plány. Kromě vlastního přístavu se ještě v roce 1953 pokusili do města protáhnout železnici. Vybudovalo také vlastní letiště. Do budoucna bylo město vnímáno jako centrum těžby surovin, nejen dřeva, ale i uhlí, ropy a některých dalších nerostů. V obci bylo vybudováno vlastivědné muzeum a také muzeum permafrostu. Dnes je téměř veškerá produkce v Igarce omezena, s výjimkou skutečnosti, že ropa se těží nedaleko města na ropném a plynovém poli Vankor (130 km od města).
V pokračování tématu si přečtěte o jak vznikaly surrealistické sochy v nejkrásnějším parku v Anglii.
Zdroj: https://novate.ru/blogs/080122/61786/