Dnes je všeobecně přijímáno, že prototyp Voloďi Šarapov v knize bratří Weinerů „Éra milosrdenství“ a spolu s totéž ve filmové adaptaci „Místo setkání nelze změnit“ byl moskevský policista Vladimir Arapov. To jen životopis zmíněné osoby nekoreluje s biografií fiktivního Šarapova. Kdo se tedy skutečně stal základem pro vytvoření hlavního hrdiny vašeho oblíbeného filmu?
Kniha bratří Weinerových „Éra milosrdenství“ byla napsána v roce 1975 a věnuje se činnosti sovětské policie v poválečných letech. Mnoho lidí pouze sledovalo filmovou adaptaci a nečetlo román, a proto ztrácí ze zřetele skutečnost, že literární základ byl napsán pod mocným ovlivněn událostmi XX. sjezdu ÚV KSSS, na kterém na návrh Nikity Sergejeviče Chruščova došlo k „kultu odhalení osobnosti“ Josefa. Stalin. V knize je proto na rozdíl od filmu mnohem zřetelněji vyjádřena nejen konfrontace mezi policií a bandity, ale i konfrontace uvnitř policie samotné.
Kniha Gleb Zheglov, díky Weinerovým, tedy v žádném případě není kladným hrdinou a ne protagonistou dějin, ale stejným antagonistou jako bandité. V pojetí manželů Vainerových byl Žeglov v díle kolektivním obrazem starého, represivního, stalinského systému a zejména policie. Ve filmu v podání Vladimira Semenoviče Vysockého však díky svému herectví a výjimečnému lidskému charismatu vypadal Gleb Zheglov úplně jinak a mnohem hezčí než kniha. Právě díky roli Vysockého v myslích širokých lidových mas byl přesto Zheglov připomínán jako správný člověk, i když ne bez chyb, včetně takového, který nepohrdl nějakým „radikalismem“. Jinými slovy, pokud by Voloďa Šarapov byl lidmi s úctou nazýván „policista“, pak by Gleb Zheglov byl za jeho zády urážlivě nazýván stejným „smetím“.
Proč je důležité tomu porozumět? Protože Volodya Sharapov, stejně jako Gleb Zheglov, je stejný kolektivní obraz, který nemá jediný skutečný prototyp. Z pohledu Vinerů je Šarapov policista a muž s velkým písmenem. To je obraz nového zaměstnance represivního systému státu, který se nepošpinil pochybnými činy a radikálními opatřeními, který slouží společnosti, nikoli svým zájmům a ambicím. Konflikt mezi Šarapovem a Zheglovem v knize a ve filmu není jen konfliktem dvou kolegů, je to protiklad dvou přístupů k fungování systému represe ve společnosti. Pravda, v "Místo setkání nelze změnit" Vladimir Semenovič Vysockij tak "rozdrtil" hru Vladimira Konkina s charismatem, že máme hodně častěji si nepamatují Voloďu s jeho lidským přístupem, ale větu „Zloděj by měl být ve vězení!“ I když s tím druhým se samozřejmě nemůžete hádat.
Pokud potřebujete jít za konkrétními lidmi, pak samozřejmě obraz Šarapova i Žeglova pohltil osobnosti různých moskevských policistů 40. až 50. let. Již zmíněný Vladimir Arapov se však pro tuto roli špatně nehodí, jelikož nesloužil v rozvědce a ani nebojoval (byl ještě dítě). Arapov přišel na MUR až v roce 1951 a předtím pracoval v krajské policii. Mnohem vhodnější pro roli Voloďova prototypu je Vladimir Fedorovič Kornějev, který se s válkou setkal v r. v 17 letech a již v roce 1941 se dostal na zpravodajskou školu, kde byl vyučován skautský sabotér. Na rozdíl od fiktivního Šarapova byl Kornějev v německém týlu ne 44 nebo 22krát, ale pouze 6. Pravda, jeho skupina „Rychle“ nešla ani tak na průzkum, ale na provádění sabotážních aktivit.
>>>>Nápady pro život | NOVATE.RU<<<<
Nájezdy „Rychlých“, stejně jako dalších sabotážních skupin v týlu, trvaly týdny a 4měsíční tažení německým týlem se stalo rekordem v délce náletu. Z ní se mimochodem vrátila Kornějevova skupina, která s sebou přivezla více než 50 obklíčených rudoarmějců. V roce 1944 byly „Fast“ převedeny jako frontový průzkum k pěchotě, protože při sabotážních aktivitách na území s neloajálním prostředím nedávalo moc smysl a rizika pro naše vojáky v týlu byla mnohonásobná zvýšené. Ve stejné době byl Korneev vážně zraněn a byl propuštěn ze služby.
Sotva se vzpamatoval, v roce 1945 byl Vladimir Fedorovič nalezen bývalými šéfy z tehdy rozpuštěné zpravodajské školy a nabídl mu novou službu, práci „ve své specializaci“. Korneev se dostal na post zpravodajského důstojníka operačního oddělení moskevského policejního oddělení. Tam se z větší části zabýval zaváděním do gangsterských skupin pod maskou „placeného fraera“ a také se zabýval identifikací zlodějů, spekulantů a kupců kradeného zboží. A právě tehdy Vladimir Fedorovič dokonce infiltroval celý gang, který se stal prototypem „hrbáče“ z filmu.
Pokud se chcete dozvědět ještě zajímavější věci, pak byste si měli přečíst o "Místo schůzky nelze změnit": co se pokazilo při výslechu souseda u Zheglova.
Zdroj: https://novate.ru/blogs/010322/62286/