Někomu to bude připadat divné, ale i zbraně na blízko mají určitou míru opotřebení. Věděli o tom i v ruské císařské armádě. Vojska měla přísné předpisy, podle kterých bylo možné rychle a snadno určit, zda je dáma ještě vhodným nástrojem, nebo zda je čas ji odevzdat za hřebíky a podkovy. Toto nařízení bylo samozřejmě často porušováno, zejména ve vzdálených posádkách. A přesto, jaké zbraně na blízko byly v říši považovány za zbytečné?
Na začátku 20. století byla pravidla v ruské armádě týkající se zbraní s ostřím znovu vydána v 19. století, i když ne beze změn. Takže například v prvních letech minulého století opustila RIA (Ruská císařská armáda) praxi umělého otupování šavlí a dám v době míru. Nyní musely být zbraně vždy ostré a udržovány v patřičném pořádku odpovědným vojenským personálem. Ostření v době míru bylo aktualizováno zpravidla jednou ročně po zimních kurzech. Jedinou výjimkou byly štiky pro kozáky, kopiníky a kyrysníky. Byly broušeny pouze jednou a to v továrně.
Všechny zbraně s ostřím podle pravidel platných v armádě musely úřady kontrolovat minimálně jednou za dva roky. Zejména pro tento úkol byla v jednotkách samostatná místa pro štábní důstojníky. Nejčastěji se jednalo o vojenské specialisty s dělostřeleckým vzděláním. Věřilo se, že to byli nejvzdělanější a technicky zdatní lidé v pozemní armádě říše.
>>>>Nápady pro život | NOVATE.RU<<<<
Pro každý typ zbraně existovala vlastní pravidla pro odmítnutí. Všechny ostré zbraně, které neprošly armádními testy, byly poté odeslány k likvidaci. Takže například pro dámu byly dvě fáze ověřování. Nejprve byla čepel zkontrolována na přítomnost skořápek, zlomů, zářezů a také zářezů opravených pájením. Pokud odpovědná osoba zjistila alespoň jeden z uvedených příznaků, byla zbraň rozbita a odeslána do šrotu.
Pokud kontrolor prošel prvním stupněm ověřování, čekal ho druhý. Čepel dobré šachovnice, vhodná pro servis, nesměla být delší než 1 palec (25,4 mm), neměla by být větší než 2 čáry (5,1 mm) široká a ne více než 1 čára (1,25 mm) silná mm). Na jílci zbraně by navíc neměly být žádné praskliny, oděrky nebo trhliny. Hrot, ústa a spony šachovnice musely dobře držet a mít silnou pájku. Za vhodný pro použití v armádě tak mohl být považován pouze ten checker, který prošel všemi výše zmíněnými kontrolami.
Pokud se chcete dozvědět ještě zajímavější věci, pak byste si měli přečíst o proč ruští vojáci vítr podivné obvazy na nohou za první světové války.
Zdroj: https://novate.ru/blogs/280422/62850/