Všechno to začalo předminulým rokem koupí pozemku v nově postavené vesnici. Rozhodnutí postavit lázeňský dům se svou ženou bylo učiněno spontánně. Zastavili jsme se u projektu dvoupodlažního domu se dvěma ložnicemi o celkové ploše 70 m2. Bar byl objednán profesionálně - komorové sušení. Dodavatel byl ověřen, takže kvalita materiálů byla nepochybná.
Proces výstavby
K věci přistupovala tradice - od položení základů. Postavili jsme bednění po celém obvodu a betonovali do hloubky zamrznutí půdy. Pásy z drceného kamene byly nality uvnitř obvodu základny. Když beton konečně zamrzl (~ o 20 dní později), přišel čas na to nejzajímavější - pokládat řady srubu.
K sestavení první řady byly použity nejsilnější nosníky (20 x 20 cm) - aby se konstrukce dokázala vyrovnat s těžkými zdmi a střechou. Před zahájením práce jsme umístili tenké 15 mm dřevěné lamely podél soklu suterénu, které chrání spodní řady před hnilobou.
Mezery mezi kolejnicemi byly vyplněny polyuretanovou pěnou. Samotné tyče byly ošetřeny antiseptikem ze všech stran. Následné řady byly položeny trámy stejné délky 15 x 15 cm.
Stěny byly postaveny v tomto pořadí: nejdříve položily korunky, vyrovnaly je a upevnily dřevěnými hmoždinkami. Kolíky byly zatlačeny do speciálních otvorů, které se kryly s otvory upevňovacích kolíků.
Otvory byly vytvořeny ve vzdálenosti jeden a půl metru a vrták byl vyvrtán přes horní paprsek. Poté byla spodní lišta odstraněna. Kolíky byly zatlačeny do otvorů a poté byla položena vrstva izolace. Horní lišta byla umístěna na místo.
Všechny korunky byly položeny stejným způsobem, vč. nejvyšší. Horní jsme nepřipevnili, protože později je bude třeba ještě na chvíli odstranit - pro instalaci stropních nosníků. Při výběru izolace mezhventsevoy jsem se vzdal mechu ve prospěch juty. Juta se odvíjela postupně a sešívačkou se připevňovala k mřížím. Po použití juty potřeba utěsnění zmizela.
Když skončila hlavní práce, nastal čas připravit srub na 6měsíční smršťování. Za tímto účelem jsme umístili desky na horní koruny 40 * 50 mm a nahoře pokrytá břidlicí - v této podobě musel lázeňský dům zimovat.
Nečekal jsem to
Jaro mě potěšilo nejen slunečnými dny a prvními sněženkami, ale také soudním procesem. No, něco, ale neměl jsem touhu vystupovat jako obžalovaný. Zpočátku můj mozek úplně odmítl ponořit se do obsahu „dopisu o štěstí“. Stýskalo se mi po podstatě obvinění, v hlavě mi zněla opakovaně jedna fráze - nárok na demolici lázní.
Po heřmánkovém čaji (a sklenici vodky) podstata obvinění se ke mně dostala. Sousedé nebyli spokojeni s tím, že můj lázeňský dům „pronikl“ půl metru na jejich území. Řekněme, že budova narušuje integritu jejich webu, a proto vytváří požární hrozbu. Přijďte k městskému soudu v Kamenském a pokud prosím hájíte své zájmy. Jedna věc zůstala nejasná. Proč benevolentní sousedé, když viděli moje hejna, mlčeli v mých tvářích a rozhodli se jednat „jako krysa“?
Nebýt mého dobrého přítele - právníka podle vzdělání a mentality - dostal bych se z této situace bez jediné nervové buňky. Vadim mi jasně vysvětlil, že v soudní praxi nejsou soudci vlky a vůči porušovatelům zaujímají často neutrální postoj. Zvláště pokud nároky žalobce objektivně neodpovídají závažnosti skutečného porušení.
Vadim mi pomohl poskytnout protiargumenty, že požadavky požární bezpečnosti byly splněny. Voda a sedimenty jsou vypouštěny do své vlastní oblasti atd. Po pečlivém vyšetřování se odborníci rozhodli, že narušení hranic se sousedním areálem ještě není důvodem k demolici.
Buď se soudce nechtěl účastnit tzv. Války sousedství, nebo jsem pochopil veškerou absurditu odvolání, ale z tohoto případu jsem se stal hrdým vítězem. Odměnou mi budou kyselé tváře tajných žalobců, které uvidím velmi dlouho.