Dřívější modely automatických praček používaly k napájení řídicích modulů napájecí zdroje transformátoru. V moderních modelech byly téměř úplně nahrazeny impulzními. Jedinou výjimkou jsou výrobci LG, kteří se s implementací impulsních zdrojů do svých zařízení nijak nespěchají, pravděpodobně kvůli jejich nízké spolehlivosti.
Napájecí zdroj transformátoru je klasický, elektrický transformátor byl vynalezen na konci 19. století a celé 20. století bylo jeho dobou. V moderním světě spotřební elektroniky ztrácí transformátor svoji bývalou slávu, ale stále jsou nová řešení ve spolehlivosti podřadná.
Napájení elektronického modulu pračky snižuje napětí v síti na požadované hodnoty, obvykle 12 nebo 24 voltů.
V první fázi je na primární vinutí transformátoru přivedeno síťové střídavé napětí. Pod vlivem elektromagnetické indukce vytvořené v kovovém jádru je na sekundárním vinutí indukováno střídavé nižší napětí, toto napětí slouží jako zdroj energie pro prvky modulu.
V další fázi prochází střídavé napětí ze sekundárního vinutí transformátoru diodovým usměrňovačem a stává se konstantní.
Poté prochází kondenzátorovým filtrem.
V poslední fázi je napětí stabilizováno nebo převedeno na jiné hodnoty pomocí speciálních obvodů nebo integrovaných prvků.
Jednoduchost a spolehlivost napájecích zdrojů transformátoru zajistí jejich použití po mnoho dalších let. Naopak objemnost a nízká účinnost hrají do rukou konkurence a nechávají šance výrobcům efektivnějších zařízení.